Námořnice

28. října 2012 v 18:08 | Brigita |  Téma týdne
Kratší povídka o jednom méně příjemném probuzení. Hezké čtení. ;)


Tereza se probudila s neurčitým pocitem viny. Viny? Kdy se proboha probudila naposledy s pocitem viny? To muselo být ještě na střední, jak rodičům poblila ložnici… A stejně jako tehdy, ani tentokrát to neuměla pořádně vysvětlit. Prostě to věděla.
Byla příliš líná na otevírání očí, a tak se pokusila zapojit ostatní smysly. Sluch: nic zvláštního. Ani Ťapina nešramotila po posteli. Chuť: zvláštní, nepostižitelný náznak čehosi kyselého v ústech. Nevzpomínala si, kdy že by jedla či pila něco kyselého. To se bude muset ještě prošetřit. Hmat: jak tak šátrala kole sebe, opravdu to byla její postel. Něco shodila ze stolku. Podle dutého úderu to mohla být jedině lampa. Sakra. A konečně čich: ucítila jednoznačnou, nezaměnitelnou vůni citrónů. A tequily…
No do háje.
Otevřela oči. Minimálně její pokoj byl v pořádku, kromě rozbité lampy na zemi. Ťapina spala smotaná v klubíčku u jejích nohou. Nestávalo se to často, ale Tereza se nad tím teď nechtěla pozastavovat.
Vjela si prsty do vlasů. Hlava jí nesmírně třeštila, ale zatím se jí nechtělo vstávat, aby si došla pro prášek. Dala přednost ležení v klidu. Jak se tak hrabala ve vlasech, zdálo se jí, že jsou nějak hrubší, než bývaly. Už mi přeskakuje, usoudila.
Zůstala tak nehybná ještě pár minut, zatímco se rozpomínala na události včerejšího večera a noci. Pozvala pár kamarádů, aby oslavili konec semestru… Zcela jasně si vybavovala, jak Jana, Ondra, Šimon s nějakou přítelkyní - Míša? Asi… - a Adam přišli, jak si dali pizzu, ale dál už nic. Tušila však, že se musely dít šílené věci. Kdykoliv pila tequilu, vyváděla potom víc než obvykle; příkladem budiž poblitá postel rodičů.
Natáhla se pro láhev s vodou kousek od postele, kterou tam zřejmě duchapřítomně položila večer. S úlevou se napila, ale vzápětí tekutinu vyprskla, částečně i nosem. Byla slanější, než moře. "Bože, co se to tu dělo?" zaúpěla nahlas, čímž vzbudila Ťapinu. Ta se hned přišla lísat, ale Tereza neměla náladu, odstrčila ji.
Na druhé straně pokoje se ozvalo táhlé zavytí, vyzvánění jejího mobilu. Leknutím nadskočila, a pak jadrně zaklela. Kdo má odvahu budit ji takhle brzy po ránu?
No, po ránu… Jak se tak plazila k mobilu, všimla si budíku; ukazoval půl dvanácté. Po chvilce přehrabování v hromadě oblečení, které kupodivu měla sílu večer sundat, našla mobil. Na displeji blikalo Janča. Zmáčkla zelené tlačítko.
"Nazdár, Terů!" zazpíval nechutně optimistický hlas.
"Di do háje," broukla Tereza.
"Jak ti je?" zajímala se Jana.
"Výborně. Nevíš něco o slaný vodě?"
"Slaný vodě?"
"No. Slaný vodě. U mě v pokoji."
"Jo tohle," Jana se zachechtala. "No jo, vím. Řeknu ti, ty seš takovej námořník…"
"Cože?" vyhrkla Tereza.
"Neříkej, že si to nepamatuješ. Ondra zas prosazoval tu svoji námořnickou verzi pití tequily, a nějak jste se do toho zažrali."
Tereza si pro sebe vztekle zavrčela. Námořnická tequila. No jasně. Šňupneš sůl a citrón stříkneš do oka. Šmarjá, nechci vidět, co jsme tu s tou slanou vodou nakonec dělali…
"No skvěle," kníkla do telefonu Janče. "Ještě nějaký překvápko?"
"A do zrcadla už ses dívala?" zeptala se Jana škodolibě.
"Do zrcadla?" opakovala Tereza. "Ne, nedívala, neměla jsem odvahu…"
"Bejt tebou, počkám, až vystřízlivíš úplně," poradila Jana soucitně, Tereza ale přímo cítila její smích. "No nic, já padám, na rozdíl od některých musím dneska makat. Měj se, brouku." Zavěsila.
Tereza si nepřítomně pohrávala s mobilem. Do zrcadla? Jak už věděla o té tequile, vzpomínky na další události přicházely hojněji - s Ondrou prohlásili, že by měli mít vlastní loď, a pojmenovali ji Růžový panter. A pak si chtěli udělat válečné tetování, aby mohli být piráti, válečné tetování v souladu s jejich lodí…
Náhle jí všechny myšlenky secvakly na to správné místo. Zděšeně vstala, aby se mohla přesvědčit, že se plete, ale bylo to příliš rychlé, zamotala se jí hlava. Chvíli počkala opřená o stěnu, načež vratkou chůzí vyrazila do koupelny.
"To ne, to ne, to ne…" zakvílela, když se uviděla. Nemohli najít žádná růžová líčidla, zato našli růžovou barvu… A jak byli v ráži…
Dívala se na sebe do zrcadla a pohled jí oplácela unavená dívka s růžovými vlasy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Agricula Aluciga Agricula Aluciga | Web | 28. října 2012 v 18:26 | Reagovat

Touhle povídkou jsi mohla zabít dvě témata jednou ranou :-P Ze začátku jsem se trochu bála konce, ale konec byl nejlepší :)

2 mujblogpovidek mujblogpovidek | 28. října 2012 v 20:13 | Reagovat

Ahoj mrkni prosím na můj blog je totiž nový díky :)

3 Amia Amia | Web | 9. listopadu 2012 v 11:28 | Reagovat

:D   Chuděra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama