Pohádka provoněná čokoládou

1. července 2012 v 7:34 | Brigita |  Téma týdne
Nechte se unést do magického světa čokolády!


Za rozlehlými lesy, hlubokými jezery a vysokými horami leží vesnička celá, celičká z čokolády. Nevěříte?
Není divu. Ani malá Adélka dříve nevěřila. Ale protože její rodiče byli chudí a čokolády měli málo, a protože právě tuto sladkou pochoutku Adélka velmi zbožňovala, někdy si takovou čokoládovou vesničku představovala. Kostel byl z tmavé čokolády, obyčejné domky tvořila čokoláda s kokosovou příchutí, zámek byl postaven z čokolády s ořechy velkými jako pěst, radnice se krásně vyjímala na kopečku a svými světlými zdmi zářila do daleka. Adélka se do svých představ často zabrala natolik, že jemnou, sladkou chuť téměř cítila na jazyku.
Proto se jednoho dne rozhodla, že tajemnou vesničku najde. Ale když se pochlubila dětem ze sousedství, vysmály se jí: "Vždyť jsi malá a slabá, nikam nedojdeš!" Adélka se pro tuto bolestivou větou smutně rozplakala. Naštěstí se jí zastala o rok starší Markýtka. Slíbila své mladší kamarádce, že vesničku půjdou hledat spolu.
Přišlo léto a obě dívky se přichystaly na cestu. Jídlo si s sebou žádné nevzaly - toho tam bude dost a dost. Do batůžků tedy sbalily oblíbené plyšáky, papír a tužku, aby cestu mohly popsat i ostatním dětem, baterku, pokud by náhodou nedošly do večera, a láhev vody. Čokoláda sice slastně chutná, ale žízeň nezažene, vlastně spíš povzbudí.
Vydaly se přímo za nosem a asi po hodině pochodu dorazily k lesům. Prodíraly se hustým porostem, až byly úplně poškrábané, nohy je bolely a oči padaly únavou. Nakonec se však vymotaly ven, zmoženě a vyčerpané. Zvládly ujít ještě několik kroků, než se skácely na zem a usnuly.
Po probuzení zjistily, že jsou přímo na břehu obrovského jezera.
"Co teď?" ptala se Adélka.
"Tam! Loďka!" vykřikla Markýtka. Opravdu, kousek od nich kotvila malinká loďka, velká tak akorát pro ně dvě. S její pomocí se zdárně přeplavily.
Už se skoro stmívalo, když stanuly na úpatí vysokých hor. Adélka začala natahovat, bylo jasné, že tohle je mocná překážka. Markýtka ale zašeptala: "Neboj, něco vymyslím."
Chvíli se nedělo nic, jen Markýtka si pro sebe něco mumlala. Pak se náhle hory jakoby pohnuly, nebo se to Adélce jen zdálo? Ne, nezdálo, mezi mohutnými skalisky zel průchod přímo pro ni.
"Běž," špitla Markýtka. "Já bych se tam neprotáhla."
"Přinesu ti čokolády, kolik unesu!" slíbila Adélka. Rozběhla se k otvoru a mrštně proklouzla na druhou stranu.
Pohled, který se jí naskytl, byl ohromující. Vesnička vypadala přesně, jak si vysnila. V dálce se třpytila radnice, kousek od ní se tyčil vysoký kostel a za ohybem cesty zahlédla ořechový zámek.
Zaklepala na dveře prvního domku vonícího po lahodném kokosu. "Můžu si uždíbnout trochu vaší střechy?" prosila.
Milá paní, která v domku bydlela, se jen zasmála a dokonce sama Adélce pomohla čokoládu oloupat.
Tak to šlo až do setmění. Adélka už měla svůj batůžek navršený čokoládou až po okraj.
"Honem za Markýtkou," řekla si, "ať se nebojí." Přešla zpátky k otvoru ve skalách a opět jím prolezla, tentokrát ale ne tak zdatně jako předtím, byla celá utrmácená.
"Jsem zpátky," oznámila vesele Markýtce, která už se opravdu trochu bála. Adélka vytáhla z batůžku několik kousků čokolády, najedly se, večeři pořádně zapily vodou, a zanedlouho odpluly do náruče hřejivých čokoládových snů.
Ráno je probudil veselý zpěv skřivana. Markýtka si zamnula oči, protáhla se a vyděšeně řekla: "Adélko, rychle domů, maminky už musí mít hrozný strach!"
"A jéje!" zaskučela Adélka. "To mě vůbec nenapadlo!"
Jaké však bylo jejich překvapení, když po zdlouhavé plavbě přes jezero a plahočení se lesem zjistily, že jejich maminky si zatím ničeho nevšimly, protože v jejich vesnici neuplynul od jejich odchodu žádný čas!
"To musela být kouzelná země," mínila Adélka.
"Určitě," souhlasila Markýtka. "Kouzelná země pro všechny děti."
"Měly bychom jim nakreslit tu mapu, aby taky mohly ochutnat nejlepší čokoládu na světě," připomněla Adélka.
A tak si sedly a kreslily a kreslily. Když byla mapa hotová, radostně ji ukázaly všem svým kamarádům, samozřejmě ne těm, kteří se původně Adélce vysmáli. Bohužel, mapa předávaná z generace na generaci postupně chátrala, až se nakonec roztrhla a ztratila úplně. Proto vám dnes můžu vyprávět jen příběh o dvou odvážných holčičkách, cestu na kouzelné čokoládové místo však sama neznám…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 1. července 2012 v 8:42 | Reagovat

To je opravdu moc hezká pohádka a originální zpracování tématu. :-)

2 jednamedicka jednamedicka | Web | 1. července 2012 v 9:40 | Reagovat

Ta je krásná :-)

3 Anett Anett | E-mail | Web | 1. července 2012 v 12:45 | Reagovat

moc hezké

4 hnedoockaVer hnedoockaVer | 1. července 2012 v 12:53 | Reagovat

Mňam pohádka, je to vážně kouzelný článek :-)

5 Lilly Lilly | E-mail | Web | 1. července 2012 v 13:23 | Reagovat

Veľmi sa mi páči tvoj štýl písania, nenudilo ma to, je to také čtivé ^^

6 Amia Amia | Web | 17. července 2012 v 23:54 | Reagovat

Jeníček a Mařenka kombinovaná s Karlíkem a ještě něčím... jo, čokoládou! :-D
Škoda, že jí spíš NEjím než naopak ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama