Příběh z hor

2. září 2011 v 20:59 | Brigita |  Téma týdne
Kratičký příbeh inspirovaný skladbou Moving Mountains. Příjemné čtení. ;)




Příběh, který vám chci vyprávět, není jen můj. Patří také všem obyvatelům naší horské vesničky.
Je to už nějakou dobu, co se vše stalo. Tehdy jsem byla ještě malá a nějaké spory mezi dospělými, tahanice o moc, hádky o území, to mě vůbec nezajímalo. Byla jsem ráda, když jsem mohla trávit celé dny hraním se svou mladší sestrou Bets. Ale pak přišla válka.
Myslím, že nám matka příliš nevysvětlila, co to vlastně znamená, válka. Spousta mužů se zbraněmi, řekla. A zlo, moc zla. Tohle nám stačilo vědět.
Protože naše vesnice ležela stranou od všech strategických míst a navíc poměrně vysoko v horách, dlouho se nás válka nijak výrazně nedotkla. Jenže jednoho dne krátce před svítáním spatřil hlídač pochodující šik vojáků a pochopil, že je zle. Všechny vyburcoval a nám zbývala jediná možnost - projít tajnou stezkou dále do hor a na čas se tam ukrýt.
Odcházeli jsme ve spěchu. Nebylo nás příliš mnoho, nějakých dvacet rodin. I tak ale vznik pořádný chaos. Matka měla dost práce s tehdy ročním Kirtem, proto přikázala mně a Bets držet se Orfena, náčelníka. Bývaly bychom to dodržely, kdyby nezačala Bets náhle brečet, že nechala doma medvídka. Snažila jsem se ji utěšit, vysvětlovala jsem jí, že se nemůže vrátit, ale ona se mi vytrhla a utekla zpátky. Po chvilce váhání jsem se pustila za ní, pamatujíc na slib, který jsem dala matce - dávej na svou sestru pozor.
Nebyli jsme ještě tak daleko, takže jsem do vesnice doběhla brzy. Hledala jsem Bets u našeho domu, ale nemohla jsem ji nalézt. Pak jsem zaslechla kousek před sebou pláč a vydala se tam.
Ti "zlí muži se zbraněmi" stáli v hloučku, jehož střed bezpochyby ukrýval Bets. Nevím, co jsem si to myslela, ale vrhla jsem se na ně. Stačila jsem jednoho pokousat, než mě strčili k Bets. Krutě se smáli.
I svým dětským rozumem jsem chápala, že teď přijde něco strašného. Matka nás kdysi varovala, ať se vojákům vyhýbáme, že mají malé holčičky obzvláště rádi… Přidala jsem se k Betsině pláči.
Zavlekli nás do bývalého Orfenova domu a zamkli. Musely jsme usnout, protože pak náhle bylo poledne, matka bušila na okno, které se pod jejím náporem roztříštilo, protáhla nás ven a zařvala: "Utíkejte!"
Poslechly jsme a rozběhly se co nejrychleji. Kousek od vesnice se skrýval Orfen, popadl nás do náruče a prchal s námi.
Ohlédla jsem se, ale kde jsem očekávala matku, nebyl nikdo. Z vesnice za našimi zády se ozval křik…
"Zastav!" křičely jsme s Bets, ale Orfen hnal dál. Za soumraku jsme dorazili do provizorního tábora ke zbytku obyvatel.
Později jsem zjistila, že když se matka dozvěděla o mém a Betsině zmizení, předala Kirta nějaké dívce a přemluvila Orfena, aby šel s ní. Věděla, kam jsme se mohly vydat. Jako náčelník nemohl Orfen odmítnout, cestu do úkrytu znali i další.
Nikdy nepochopím, proč nás z toho domu šla osvobodit matka sama. Proč to nebyla ona, kdo se schoval v lesích. Musela vědět, že jde na jistou smrt…
Jak už jsem řekla na začátku, toto není pouze můj příběh. Je také mé sestry Bets, náčelníka Orfena a hlavně mé matky - ženy, která za své děti položila život.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Brynth Brynth | Web | 2. září 2011 v 21:13 | Reagovat

Krásný příběh. Máš talent, poutavý styl vyprávění....

2 KadetJaina KadetJaina | Web | 4. září 2011 v 12:46 | Reagovat

Myšlenka to není špatná, vážně, ale něco mi tam chybí. Nějaké rozvedení, přímé řeči, popis místa děje. Mělas dobrý nápad, ale proběhlas ho moc rychle a utekl ti pod rukama. Psaní není sprint, je to maraton. Běžíš dlouho a pomalu, abys vychytala drobnosti.
Přidej přímou řeč a trošku pocitů a bude to perfektní ;-) Máš to v rukách a píšeš dobře, tak to nezazdívej rychlostí :-)

3 Brigita Brigita | Web | 4. září 2011 v 13:37 | Reagovat

[1]: Díky. :)

[2]: Děkuju za rady, pokusím se jimi řídit. :-) Když si to teď čtu znovu, uznávám, té přímé řeči tam mohlo být víc...

4 Nessie Nessie | Web | 21. září 2011 v 12:03 | Reagovat

[2]: Jojo, souhlasím.

Začalo se to dobře rozvíjet a pak to najednou nesmyslně skončilo. Ten závěr je fakt divnej. Ale rozhodně máš dobře našlápnuto.

5 Voldy,Miška,Slim,Eruvië Voldy,Miška,Slim,Eruvië | 14. února 2012 v 19:29 | Reagovat

celkem hezký příběh ale chce to dopilovat ale musím uznat je tam znát talent

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama