Jahody

3. června 2011 v 21:52 | Brigita |  Téma týdne
Dnešní pohádka je ovlivněna včerejšími krásnými chvílemi strávenými hledáním jahod na naší zahradě. Byl to tak magický okamžik, že jsem se ho rozhodla trochu upravit a zvěčnit. :)


"Anežko!" zavolala maminka. "Anežko, pojď se se mnou podívat, jestli už rostou jahůdky!"
Anežka nadšeně seskočila ze židle, na které si do té doby kreslila a malou vílu nechala nedodělanou, chudince jí chybělo jedno křidélko. Ale na to Anežka teď nemyslela, snažila se co nejrychleji seběhnout schody, aby mohla za maminkou na zahradu.
"Už běžííím!" výskala.
Těsně před velkými dřevěnými dveřmi na zahradu na ni maminka čekala. Usmály se na sebe, Anežka hmátla po mohutné klice, s vyplazeným jazykem se jí povedlo ji zmáčknout a společně s maminkou vykročily obě pravou nohou do zahrady. Byl to takový jejich rituál.
Anežka doskotačila až k záhonu skrytému pod rozložitou jabloní. Nedočkavě jahody obcházela, tančila mezi nimi, hledala nějaké zralé, až nakonec…
"Podívej!" vykřikla a ukázala mamce tu největší jahodu, jakou kdy viděla. Byla krásně červená, přímo k nakousnutí.
"To se ti povedlo, An," pochválila ji mamka. "Doma ti ji umyju a můžeš si ji sníst."
Našly ještě tři zralé jahody, i když žádnou ne tak velkou, jako byla ta Anežčina, a to bylo tak akorát, aby si mohl dát každý jednu. Maminka, táta a Anežčin bráška Toník.
Mamka s tátou své jahody snědli rychle, ale Toník z ní byl naprosto unešený. Užužlával ji tak pomalu, jak jen mohl, a náramně si to vychutnával. Když už pak zbaštil celou jahodu, že zbyla jen trocha šťávy, téměř se rozplakal.
Anežka se schovala se svou jahodou do pokojíčku. Nejdřív se na ni jen dlouho chvíli zálibně dívala, a pak ji napadlo, že si ji nakreslí, aby si ji navždycky pamatovala. A u stolu, kde měla rozhozené své věci na malování, na ni čekalo překvapení. Místo papíru s obrázkem víly tam totiž seděla opravdová živá víla!
"Ty jsi krásná," řekla Anežka obdivně, "jak se jmenuješ?"
"Jmenuji se Ferion," odpověděla víla, "a nejsem krásná, protože jsi mi zapomněla domalovat jedno křidélko," začala natahovat.
"To jsem nechtěla," omlouvala se Anežka, "byla bych tě dokreslila celou, ale maminka mě zavolala… podívej, jakou jsem našla velkou jahodu! Třeba kdybych ti ji dala ochutnat, křidélko by ti dorostlo."
Ferion se mlsně oblízla a zakousla se do jahody. Byly skoro stejně velké a Anežku to rozesmálo. Jenže pak se začaly dít věci. Nejenže Ferion křidélko dorostlo, celá se rozzářila a vypadala teď ještě krásněji, než před chvílí.
"Děkuji ti," řekla Ferion Anežce. "Za to, že jsi mi dala život i za to, že jsi mi nabídla posvátnou jahodu. Od nynějška jsem ti velmi zavázána."
"Co to znamená?" nechápala Anežka. "Kam se přivážeš?"
"Nikam se nepřivážu," usmála se Ferion. "Znamená to, že na tebe budu dávat vždycky pozor…"
"Ale vždyť jsi tak maličká!"
"To přece vůbec nevadí… ty přece taky nejsi moc vysoká a přitom jsi tak skvělá," špitla Ferion tajuplně. Vzlétla, takže se teď Anežce dívala zpříma do očí. "Pamatuj, budu tu, když mě budeš potřebovat, i když možná nebudu vidět…" A s těmito slovy zprůsvitněla.
Přestože si Anežka nebyla příliš jistá, co přesně mělo toto znamenat, v hloubi duše věděla, že už se nemusí nikdy ničeho bát… protože každý, ať už je velký nebo malý, má svou dobrou vílu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | Web | 3. června 2011 v 22:04 | Reagovat

Pěkný příběh

2 Introverted Introverted | E-mail | Web | 3. června 2011 v 22:19 | Reagovat

Povedené,takové...O jahodách :-D

3 Brigita Brigita | Web | 3. června 2011 v 22:53 | Reagovat

[2]: Jestli ono to nebude tím jménem... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama