A jak to vlastně vidím s pohádkami

4. června 2011 v 16:30 | Brigita |  Téma týdne
Ve chvíli, kdy se tu zjeví tento článek, budu na chatě okopávat záhonky - ale chci dodržet své předsevzetí, že tento týden napíšu k Pohádkám každý den jeden článek. Dnes to není přímo pohádka, ale takové zamyšlení nad nimi.


Pro mě jsou pohádky příběhem, který člověku dodá sílu, pokud zrovna nemůže dál. Ať už tím, že když si ji přečte, tak ho rozveselí její šťastný konec, nebo tím, že si řekne, že na tom stále může být hůř (to se mi stává například u čtení Děvčátka se sirkami).
Miluji tvorbu Hanse Christiana Andersena (ačkoliv Malá mořská víla je snad jediná pohádka, kterou vyloženě nemusím…). K desátým narozeninám jsem dostala výběr jeho nekrásnějších pohádek a dodnes si je občas prolistuju. Mezi mé oblíbené patří Křesadlo, Císařovy nové šaty, O jedenácti labutích a jejich sestřičce, O bronzovém prasátku, O dvanácti návštěvnících, co přijeli s novoroční poštou…
Samozřejmě mám ráda i takové ty "klasické" pohádky - Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka. Na první jmenovanou jdu za tři týdny do Národního, na baletní zpracování, tak jsem zvědavá. Dál třeba také zbožňuji Sůl nad zlato nebo Mrazíka.
Myslím, že bez pohádek by byl náš život chudý a smutný. Pohádky dokazují, jak bohatá je lidská fantazie a rozvíjejí dětskou mysl. Neznám dítě, které by nemělo rádo pohádky, takové snad není. V pohádkách se může najít téměř každý - malé holčičky si představují samy sebe jako krásné princezny, kluci již pořádají jako udatní bojovníci velkolepé bitvy.
Někteří samozřejmě z tohoto dětského opojení vyrostou a v dospělosti ohrnují nad pohádkami nos. "Je to jen vymyšlené," prohlašují, "tohle že čteme našim dětem? Vždyť je to kazí! Nechci, aby si moje Nikolka myslela, že stačí být krásná a ono to všechno nějak dopadne…"
Souhlasím, že tak by to být nemělo; náš svět se přeci jen od toho pohádkového krapet liší. V Jedenácti labutích stačilo maceše proměnit nevlastní syny v labutě a dceru namazat ořechovou šťávou, aby je vyhnala pryč - tohle by ji tady u nás rozhodně neprošlo… Který císař by byl tak hloupý, aby si nechal namluvit, že existuje látka, kterou vidí jen ti lidé, kteří jsou dostatečně vhodní pro své povolání? A tak dále… Ano, pohádky jsou v určitých věcech naivní, ale v tom spočívá to jejich kouzlo…
Myslím si tedy, že pohádky jsou dobré čtení pro všechny věkové kategorie. Protože pohádky nás spojují s magií našeho dětství, kdy bylo možné úplně všechno… a tento pocit bychom neměli zapomínat. Možná nestačí píchnout se o trn/mít tak malou nožku, jakou nikdo jiný nemá/ kousnout do jablka aby se člověku splnil jeho sen, ale to přeci neznamená, že si nemůžeme prožít svoji variantu pohádkového příběhu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama