Sněžná dáma

30. května 2011 v 15:39 | Brigita |  Téma týdne
Napsáno v zimě, kdy se venku všechno tak krásně třpytilo...
Možná to není ani tak pohádka (přeci jen to je trochu smutné), ale spíš legenda, jaké si lidi odedávna vypráví... ale protože pohádky vznikly z legend, doufám, že to tolik nevadí. :)


"…a žili šťastně až do smrti. A už spi, Lissie." Mladá žena přikrývá svou dcerku. Ta však nehodlá vzdát již půl hodiny trvající boj a po dvou pohádkách se stále tváří čile.
"Mně se ještě nechce," zafňuká.
Na střechu domku dopadne několik prvních kapek deště.
"Slyšíš? Prší," usmívá se matka. "Bude se ti krásně usínat."
"Maminko, proč prší?"
"Bohové pláčou," odpoví žena po krátkém zaváhání.
"Ale proč?"
"Protože se stalo něco smutného…"
"A co, maminko?"
"Na to jsi ještě malá, Lissie. A navíc už je dost pozdě. Chceš přece, aby k tobě přišel skřítek snílek a přinesl ti sen, viď? Tak spinkej, nebo se ti dneska vyhne obloukem a místo toho přiletí na černém havranovi zlá noční můra." Tady se žena lehce zamračí a pokusí se do svého hlasu vložit hrozivé tóny. Malá Lissie se zachichotá.
"Dobrou noc," políbí matka dcerku na čelo a chce odejít, ale Lissie zaprosí: "Zůstaň tu se mnou ještě aspoň chviličku."
Chvíli jsou potichu, dcerka ležící, matka sedící na její posteli. Do střechy bubnuje déšť.
"Maminko?" ozve se Lissie váhavým hlasem. "Víš, a když prší, protože bohové pláčou… Proč tedy sněží?"
"Ach Lissie…" povzdechne si matka. "No dobrá, budu ti vyprávět ještě jeden příběh. Ale už doopravdy poslední, ano? Pak budeš pěkně jako hodná holčička spát."
"Ano, mamí," přikyvuje nadšeně Lissie.
"Kdysi dávno žila v naší zemi dívka, která se jmenovala Melanie. Byla chytrá, milá, ochotná, navíc velmi krásná. Rodiče z ní měli radost a všichni ji jenom chválili."
"Ale občas taky zlobila, že jo?" přerušuje vyprávění Lissie.
"Občas ano," přikývne matka s úsměvem, "ale zdaleka ne tak často jako ty."
Lissie jen něco zamrmlá.
"Jednoho dne si Melanie všiml i samotný Justinianus, nejvyšší bůh, a zamiloval se do ní. Nějakou dobu se jí dvořil, až se zamilovala i ona do něj. A protože byl Justinianus koneckonců ze všech bohů nejváženější, nechal vystrojit velkolepou svatbu, která trvala celý týden."
"Páni," zašeptá Lissie.
"Po svatbě Justinianus rozhlásil, že jeho manželka se stává bohyní lásky a krásy. Věnoval jí Rudý křišťál, prastarý a mocný amulet, který v sobě nosil lásku celého světa. Melanie byla tímto darem nadšena.
Jak plynul čas, všichni bohové si Melanii oblíbili. Jenom jedna jediná ji nesnášela. Jmenovala se Tara a byla to jedna z Justinianových mnoha dcer. Strašně na Melanii žárlila, pomlouvala ji a v jednom kuse jí dělala nějaké naschvály."
"No teda," zavrčí Lissie pobouřeně.
"Ostatní si toho však nevšímali a stále měli Melanii rádi. Až jednou na ni Tara nastražila ošklivou past. Ukradla své matce, bohyni ranních červánků, červenou sukni, v které vždy ráno tančila a tím přivolávala slunce, a schovala ji v Melaniině pokoji. Protože nebylo červené sukně, v které by mohla bohyně tančit, slunce nevyšlo.
Všichni byli velmi naštvaní. Justinianus rozkázal prohledat celý palác, aby se sukně našla. Když byla konečně nalezena v Melaniině skříni, byl zklamaný, moc zklamaný. Melanie upadla v nemilost, bohové ji zapudili a Tara se radovala."
"To není fér," vzdychne Lissie.
"To máš tedy pravdu… protože Melanie byla velmi nešťastná, ačkoliv se na krádeži nepodílela; a přestože se to snažila dokázat, nikdo jí neuvěřil. Nakonec byla zoufalá a osamělá natolik, že si vrazila Rudý křišťál do srdce, aby alespoň na chvilku pocítila hřejivé teplo něčí přítomnosti.
Její tělo však dlouho nevydrželo takový příval lásky a rozplynulo se v červenou mlhu. Ta je vidět vždy při východu a západu slunce - touto obětí Melanie zajišťuje, že i kdyby byla sukně opět ukradena, slunce stejně vyjde; snaží se tak odčinit čin, který nespáchala.
Nakonec pravda vyšla najevo. Justinianovi bylo podivné, že by se Melanie zabila, kdyby skutečně sukni vzala, a znovu nařídil důkladné pátrání - a tentokrát se zaměřil i na myšlenky ostatních bohů. Tímto způsobem nalezl pravého viníka, tedy Taru. Jenže Melanii už život on ani nikdo jiný vrátit nemohl - a tak ji alespoň oplakávají.
Rudý křišťál se ale nerozpustil. Ve chvíli, kdy se Melaniino tělo rozplynulo, spadl na zem a roztříštil se na tisíce, miliony kousíčků. A ty se na naši zem sypou dodnes - v podobě sněhu. Proto je vždy, když sněží, klid a mír. Každá sněhová vločka obsahuje nepatrnou část lásky na světě.
A to je konec příběhu."
Matka se podívá na svou dceru, která již spokojeně oddychuje a ze spánku se usmívá. Usměje se také, sfoukne svíčku, po špičkách vyjde z pokoje a opatrně zavře dveře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiki ツ Kiki ツ | Web | 30. května 2011 v 15:45 | Reagovat

Ahojky, vím že zdřejmně nemáš ráda reklamy, já taky né, ale jednu, prosím,prosím, promiň mi, moje kamarádka je v jedné soutěži, a hraje se o placené ceny, prosím zahlasuj i ty, zde:
http://u-d-g-love.blog.cz/1105/finale-miss-hlodavec-2011

pro MONISKA A ŠMUDLÍK předem ti moc děkuji, a velmi ráda ti to oplatím několika hlasy, nebo ti udělám jakoukoliv grafiku :-) děkuji a přeji krásné odpoledne :-)

2 terry-cute-scene terry-cute-scene | Web | 30. května 2011 v 15:45 | Reagovat

fakt pěkný :)*

3 Amestea Amestea | Web | 30. května 2011 v 16:17 | Reagovat

Hezké. :-)

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 31. května 2011 v 9:23 | Reagovat

Milá legenda :D
A na mém blogu je vyhodnocení soutěže, během dneška přibude nové zadání.

5 Ivuše Ivuše | E-mail | Web | 31. května 2011 v 17:07 | Reagovat

Krásné! :-)

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 2. června 2011 v 16:01 | Reagovat

Povedlo se ti to. Ještě se ozvu, až Agrr vyhlásí žebříček k TT.

7 Brigita Brigita | Web | 2. června 2011 v 19:25 | Reagovat

Všem moc děkuju. :)

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 10. června 2011 v 22:56 | Reagovat

Konečně se dostávám k tomu, abych poprosila o Tvou pohádku pro blog pohádek pro kulíšky. Moc se mi líbila Samozřejmě všude bude Tvé jméno a blog. I v profilu pohádek pro kulíšky na facebooku. Prosím, napiš mi třeba na můj email eli.asek@tiscali.cz nebo na můj blog. Děkuji za tým Nedoklubka.

9 otavinka otavinka | Web | 12. června 2011 v 9:38 | Reagovat

Milá Brigit, úplně jsem se převtělila v malou holčičku a napjatě jsem poslouchala nádherné pohádky. Možná dětinštím, ale je to krásné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama